Nelze než souhlasit se současným premiérem v demisi, který se několikrát během posledních týdnů zavázal, že jeho kabinet už nebude činit žádná zásadní rozhodnutí. Takový postoj je chvályhodný jednak proto, že vláda „odborníků“ má prakticky nulovou legitimitu, a zejména proto, že od konce října (respektive listopadu) má k politickému vedení země nejsilnější mandát (dokonce silnější než v lednu přímo zvolený prezident) Poslanecká sněmovna. Z ní má vzejít kabinet, který bude mít na řešení zásadních otázek nezpochybnitelné právo.
Celkem překvapivé jsou proto poslední zprávy, ze kterých vyplývá, že kabinet zvažuje revizi dvacet let starého vládního nařízení, které upravuje podmínky těžby v Severočeské uhelné pánvi. Nechme stranou otázku, jestli se těžební limity mají prolomit nebo ne. V tuto chvíli leží na stole mnohem zásadnější problém. Je takové rozhodnutí zásadní? Já tvrdím, že ano. Měl by tedy Rusnokův kabinet o této problematice rozhodovat? Ne!
Je zřejmé, že si složitost situace uvědomuje i prezident, který se šarmem sobě vlastním veřejnosti sděluje, že by o uhlí pod Horním Jiřetínem měli rozhodnout až noví ministři. Neodpustím si tady ale osobní poznámku – jedna věc je, co říká prezident novinářům, a druhá, jak naopak vystupuje při poradách se zástupci vlády. Nedokážu si totiž představit, že by Miloš Zeman jen tak zapomněl na své přátele z dob privatizace MUS, z nichž někteří stále zlaté (hnědouhelné) doly kontrolují a kterým by se teď přístup k novým zásobám náramně hodil. V žádném případě to ale není hlava státu, kdo by měl členy kabinetu usměrňovat nebo jim dokonce radit. Tady má nastoupit jasná reakce ze Sněmovní ulice!
Šance pro poslance
Značná část novýchzástupců lidu se během kampaně oháněla tím, že se z Česka konečně stane „dobře fungující stát“ a že nám bude po jejich zvolení rozhodně líp. Teď mají zákonodárci první velkou příležitost, jak předvolební sliby dokázat. Poslanecká sněmovna má totiž právo rušit Nařízení vlády (Legislativní pravidla vlády, čl. 39) a spolu s tím odebrat vládě pravomoc o dané věci rozhodovat. Jednoduše se může sněmovna rozhodnout, že určitá problematika je tak zásadní, že by ji měl upravovat zákon a ne pouhé vládní nařízení nebo vyhláška. V takovém případě by se prostě otázka těžebních limitů už neřešila ve Strakově akademii, ale přesunula by se do Thunovského paláce.
Zajímavější by navíc bylo, kdyby ještě před tím, než Rusnokův kabinet zaujme nějaké stanovisko, poslanci našli dostatek kuráže a vládě by takové rozhodnutí zakázali. Třeba hned na 4. schůzi, která startuje v úterý 10. prosince. To by byl totiž jasný vzkaz pro (ze řetězu utrženou) exekutivu, že na scéně je nový suverén, který zaběhnuté pořádky uplynulých týdnů už dál nehodlá praktikovat.
Zbývají tak už jen poslední tři otázky. Má někdo ze současných poslanců dostatek kuráže a vůle k tomu, aby takové usnesní připravil a sehnal pro něj dostatek hlasů? Jaká by ho za to čekala „odměna“? A nezamíří těžební limity v době hektického schvalování nového rozpočtu na vedlejší kolej?