Dalo by se říct, že zápas skončil po dlouhém nastavení 1:1. Důležité ale je, že se hrálo na prezidentově hřišti. Od chvíle, kdy se Rusnok ujal premiérování to byl totiž hlavně Miloš Zeman, kdo udával tón hry. Jeho soupeř – Poslanecká sněmovna – se ukázal jako méně akceschopný a mnohem pomalejší. Nicméně oporu mu vytvořila pravidla soutěže, podle kterých se v českém ústavním zřízení kope. Politici se sice střídali v Lánském zámečku a velká část (zejména levicových) zákonodárců by utkání nejraději kontumačně ukončila. To se ale naštěstí nestalo. A v důsledku to znamená, že v případě vyrovnaného výsledku i při dalších střetech se bude vstřelená branka parlamentu na venkovním hřišti počítat za dvě.
Sněmovna totiž ukázala prezidentovi, že český ústavní systém mu nedovoluje vycucat si jakoukoli vládu z prstu a snažit se skrz ni nekontrolovaně řídit stát. Z institucionálního pohledu dolní komora parlamentu obnovila a jasněji vymezila hranici, kterou Zeman v posledních týdnech překročil. Historie si prostě ze 7. srpna zapamatuje to, že poslanci odmítli kabinet, který se jim snažil Miloš Zeman vnutit. Potvrdilo se tak, že veškeré kroky prezidenta, premiéra i jednotlivých ministrů byly v rozporu s vůlí suverénního zastupitelského sboru. Zároveň skončila část utkání odehrávající se na Hradě. Po včerejšku se totiž odveta přesouvá do podhradí. A jak známo, „doma“ za týmem často stojí dvanáctý muž v poli – fanoušci.
Je pravdou, že označovat voliče za fanoušky politických stran je trochu nadnesené. Na druhou stranu zákonodárný sbor, který vzejde z nových voleb bude mít čerstvější a jasnější legitimitu než Miloš Zeman. A tímto trumfem by se měli politici ohánět. Výběr hlavy státu byla jen taková kvalifikace. Prezidentské volby patřily (a věřeme, že stále patří) i přes velký zájem médií mezi volby tzv. druhého řádu. Naopak teď už se hraje hlavní soutěž a voliči budou moct do svého rozhodování vzít v úvahu i výkony, které Miloš Zeman předvedl během jarní přípravy.
Samozřejmě je teď zásadní, jak silnou „jedenácku“ do odvety česká veřejnost nominuje. Ideálním herním modelem by byla jasná parlamentní většina, kterou by tvořily maximálně dvě strany. Takovou vládní koalici jsme totiž v Česku ještě pořádně nezažili (během období Opoziční smlouvy si samotní hráči výrazně upravili pravidla ke svému obrazu). A přitom by například většina 40 + 70 mohla dávat záruku stability a čitelnosti. Navíc by se takový tým mohl soustředit hlavně na ofenzivu a kromě ekonomických a společenských otázek vyšachovat ze hry i Miloše Zemana. Ten by se tak symbolicky vrátil do krajského přeboru Vysočiny, kde by mohl ukázat své kvality v herních disciplínách, jakými jsou kladení věnců nebo populární vyvěšování evropské vlajky nad vlastním stadionem.