Paní Zemanová kritizuje spekulace (článek zde) o tom, že se na prezidentově zranění podílel alkohol. Nicméně od chvíle, kdy se Zeman proslavil jako chodící reklama na becherovku, slivovici a další životabudiče, se bohužel taková interpretace přímo nabízí. Navíc Respekt na svém webu před několika dny uvedl, že podle zdroje z motolské nemocnice bylo z prezidentova dechu „údajně znát, že před spaním si Zeman dal nějakou tu skleničku“ (článek zde). To se pak člověk trochu pozastaví nad tím, jestli na té původní spekulaci přecejen není něco pravdy.
Podle Zemanové by si ale veřejnost měla pravděpodobně utvářet názor spíš (a pouze) na základě oficiálního prohlášení lékařského týmu, který na hlavu státu dohlíží. Ze zprávy konzilia vyplývá, že prezident je v pořádku a kromě rozbitého kolene se mu daří dobře. Nejsem si ale úplně jistý, jestli prezidentovým lékařům můžeme věřit i tvrzení, že alkohol neměl na Zemanův noční pád žádný vliv. Pokud totiž předseda týmu ministr Holcát tvrdí, že skoro dvě lahve vína denně a tři panáky navrch (vyjádření zde) není žádné extrémní pití, tak se ptám, co by musel náš pan milý pan prezident vypít, aby to na vznik úrazu nějaký vliv mělo?
Kdo jinému jámu kopá
Zásadní „message“, kterou nám první dáma posílá je ale výzva, abychom se panu prezidentovi neposmívali a pamatovali na úctu k jeho úřadu. Nemám ve zvyku dělat si legraci ze seniorů, které potkám na ulici. Ani nechodím do nemocnic, abych se vysmíval zraněným pacientům. A prezidentskou funkci považuji za významný (ale ne nejduležitější) politický úřad, jehož smyslem je zejména reprezentovat kvality českého státu. Jak se ale mám v tomto případě zachovat, když se nemůžu zbavit pocitu, že ten zraněný senior z Pražského hradu si ze mě dělal legraci a vysmíval se mi minimálně od ledna letošního roku?
Lži, podrazy, tajná jednání, jmenování vlády bez jakékoli legitimity, autoritářské tendence – pokud prezident Zeman a jeho manželka považují tento styl za kvalitní a úctyhodný, tak já to tedy tak nevidím. Podle mě Zeman znásilňuje českou ústavu, tedy principy českého státu a tím si dělá legraci ze všech občanů. Opovrhuje novináři a pokud mu někdo položí nepříjemný dotaz, arogantně tazatele „sejme“ a na otázku stejně neodpoví. Prezident, který kvůli své mocichtivosti neváhá jít přes mrtvoly a který kope do všech kolem sebe nemá moji úctu. Možná se rouhám, a možná dehonestuji prezidentský úřad, ale pro mě je Miloš Zeman ztělesněním toho nejhoršího, co česká společnost vyprodukovala. A když se mi on skoro rok vysmíval, tak mi nevadí se nad jeho údajným nočním pádem také pousmát.
A je velmi dobře, že se smějí i ostatní. Jan Kraus ve své talkshow, komentátoři předních deníků, blogeři. Vysíláme tím na Hrad signál, že si Miloše Zemana kvůli jeho rozhodnutím a postupům nevážíme. Říkáme, že takového člověka jako reprezentanta České republiky neuctíváme. A zároveň mu oznamujeme, že ještě pořád existuje svoboda slova a lidé se nebojí zaujímat politické postoje.
Je vlastně jedno, jestli prezident zakopl, měl mrtvici, nebo se mu zamotaly nohy, protože toho příliš vypil. Měl by si uvědomit, že veřejnost prostě jen stále hlasitěji reaguje na to, jak se prezident ve svém úřadu chová. Pokud je standardem jeho vystupování neuctivost, tak po nás přece nikdo nemůže chtít, abychom my jemu bezmeznou úctu dál vyjadřovali. Možná, že si Miloš Zeman z toho údajného pádu odnese nějaká ponaučení. Za prvé, že i kdyby stokrát chtěl, tak fyzickým zákonům neporučí. A za druhé, že manipulace s veřejností, jakou předvedl letos v lednu při prezidentské volbě, už taky tolik nevychází. Příkladem budiž zisk 1,5 % hlasů pro Zemanovy apoštoly v nedávných volbách.